Kapitola 1: Příjezd

11. června 2011 v 21:20 | Barushika |  Kniha
"Tati, můžu si otevřít okno?"
"Vždyť jsi ho otvírala před chvílí."
"Ale tatíííí…"
"Kláro, vždyť tu kvůli tobě nastydneme. Stejně už tam za chvíli jsme."
Můj příběh začíná tady. Příběh o zvláštní škole a o zeleninovém stánku. V tom stánku je totiž - počkat, počkat. Převyprávím vám to hezky od začátku. Takže, začínáme. Jeli jsme do Prosůnkova. Stěhovali jsme se tam z malinkaté vesničky v jižní Moravě. Stěhovali jsme se kvůli tomu, že nám minulý dům nestačil, protože máme další sestru. Já mam už jednu a ta mi úúúúplně stačí. Jmenuje se Aneta a je jí 8 a ta další se jmenuje Lucie a jsou jí 3 měsíce. Mě je 10 a Aneta mě hrozně štve. Ale HROZNĚ. A vůbec se mi do Prosůnkova nechtělo. Prostě jsem tehdy chtěla zpátky. Zpátky domů. Ach jo. Máma mi ani neřekla nic o Prosůnkově, o naší nové čtvrti a ani nic o našem novém bytu. Měla jsem představu, jak to tam asi vypadá. Smrad, spousta skládek, smog. Když jsme přejeli ceduli s nápisem PROSŮNKOV, podivila jsem se, jak hezký to tam vůbec je. Nevypadalo to tam vůbec tak, jak jsem, myslela. A dokonce jsme neměli byt, ale domek a docela velkej, takže jsem měla vlastní pokoj. Uuuuuuuf. Náklaďák s nábytkem tam už byl, takže jsme nemuseli nic stěhovat. Jen jestli dali všechno na své místo. Když jsme zkontrolovali nábytek, zjistila jsem, že je půlnoc, tak jsem si šla radši lehnout, jinak bych zítra byla hrozně unavená a nikdo by mě nedostal z postele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.